To se snad ani nedá spočítat, kolik druhů bílého pečiva se připravuje v Itálii. Co region, to nějaká specialita, často obohacená bylinkami, sušenými rajčaty či kořením. Není divu, bílý chléb ideálně doprovodí všechny ty sýry, uzeniny a olivy, kterými je Apeninský poloostrov proslulý.
Velmi oblíbená už i na druhé straně Alp je ciabatta. Italsky to znamená doslova bačkora nebo pantofel a jméno dostala díky svému podlouhlému a poměrně širokému tvaru. Jako první ji připravil Arnaldo Cavallari. Pekař z městečka Adria nedaleko Benátek s hrůzou sledoval, jak francouzská bageta dobývá Itálii a rozhodl se vrátit úder stejně životaschopným produktem. Po týdnech experimentů přišel na tu pravou originální recepturu a zrodila se ciabatta.
Voňavé kynuté pšeničné pečivo ciabatta se připravuje z italské chlebové mouky, proto není tak jemná a bílá jako pečivo připravené z mouky typu 00. Musí se důkladněji žvýkat, má ale o to výraznější chuť. Jsou pro ni charakteristické velké otvory ve vlhké střídce a poněkud tužší a bílá pomoučněná kůrka. Nejlépe chutná ještě teplá, namáčená v dobrém olivovém oleji.
Mini ciabatta s olivami: Světlá mini ciabatta obohacená kousky černých oliv. Z kamenné pece.
Ciabatta je taky skvělý základ na jeden z nejtypičtějších italských předkrmů – bruschettu. Na kolečka nakrájenou ciabattu (ideálně tu s olivami) opečeme pod grilem a jemně potřeme česnekem. Vyzrálá rajčata zbavíme semínek, nakrájíme na drobné kostičky, promícháme se špetkou soli, lístky bazalky a olivovým olejem a navršíme na opečená kolečka.
PS: A nikdy, nikdy nevyslovíme jako brusčeta. Vždy brusketa:-)
