Nějaká podoba by se vystopovat dala: v létě většinou leží na pultech vedle sebe, obsahují hodně vody a stále moc nevíme, co si s nimi v kuchyni počít. Je to ale škoda, protože lilekcuketa výborně přijímají jiné chutě, jsou zdraví prospěšné a ne moc kalorické.

lilek a cuketa

Cuketa patří mezi tykve. Obsahuje až 95 % vody a na 100 gramů má jenom 77 kJ, takže je vhodná i při dietě. Když ji zrovna nemilujete, můžete ji využít třeba jako součást bramboráků. Je bohatá na vitaminy (zvláště pak vitaminy C a A), kyselinu listovou (tady by měly zpozornět zejména nastávající maminky, pro které je nadmíru důležitá) a draslík. Nejvhodnější jsou mladé plody, které měří do 25 cm. Takhle mladé cukety jsou totiž jemné, nemají tolik semínek a není třeba je loupat. Využití pro ně najdete i zasyrova, například jako součást salátu.

Lilek neboli baklažán může být na první pohled problematičtější – obsahuje totiž jedovatý solanin. Ten však mizí už po krátké tepelné úpravě, a proto by byla škoda ochudit se o jeho prospěšné látky. Ačkoliv je v kuchyni vnímaný jako zelenina, botanicky se řadí mezi ovoce. Stejně jako cuketa obsahuje víc než 90 % vody a na 100 gramů 116 kJ. Je bohatý na minerály a vitaminy skupiny B. Pomáhá snižovat hladinu cholesterolu a podle některých zdrojů takzvaně „čistí krev“. Nejvíc toho, co naše tělo potřebuje, se skrývá pod slupkou lilku, proto by se během tepelné úpravy neměl loupat. Zkuste ho upéct vcelku (před pečením ho však nezapomeňte propíchat vidličkou, aby vám v troubě neexplodoval) a připravit si tradiční blízkovýchodní pokrm Baba ganuš*.

* recept na něj najdete již brzy v jednom ze srpnových příspěvků.

facebooktwittergoogle_pluspinterestmail

Diskuze

Váš e-mail se nezobrazí.

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>